Duseveda.estranky.cz - psychologie pro každého

Tato kniha byla původně napsána dvěma německými autory. První z nich Dr. Andreas Edmüller, působí jako docent na katedře filosofie Ludwig-Maxmilians-Universität v Mnichově. Přednáší také na univerzitě v Innsbrucku, kde se věnuje problematice vedení lidí (leadership). Více než deset let působí jako soukromý poradce a trenér. Spoluautorem mu byl Dr. Thomas Wilhelm, který též pracuje jako samostatný poradce a trenér, tentokrát pro veřejnou správu, soukromé instituce a průmyslové podniky. Má dlouholeté zkušenosti jako vedoucí školících programů. Do České republiky knihu přinesla akciová společnost Grada Publishing.

Nejdříve bych chtěl pohovořit o knize jako celku a o jejím obsahu. Z publikace se dozvíme, jaké jsou typické strategie a techniky manipulace, jak odhalit, že s vámi chce někdo manipulovat. Několik kapitol je věnovaných technikám jak se bránit manipulaci, argumentačním léčkám a falešným argumentům. Kniha nám napoví, kdy máme manipulátora ignorovat nebo dokonce předstírat prostoduchost. Mnoho dalších rad a postupů, jak nepodléhat útokům na city a jak dosáhnout svého, je obsaženo v závěrečných kapitolách. Bohužel se zde nedozvíme, jak účinně manipulovat druhými. Celá kniha je tedy koncipována jako návod, jak manipulaci odhalit a jaké obranné prvky použít. To mě trochu zklamalo, jelikož jsem čekal i návod, jak lidmi manipulovat. Pravda sice je, že když člověk text detailně analyzuje, dokáže z něho důležité techniky extrahovat. Ale opět musím připomenout, že hlavním cílem autorů bylo nabídnout způsoby obrany. Velice dobré je zde použití příkladů, které zabírají téměř polovinu knihy. Jde většinou o příklady z praxe, z firemního života a běžného soukromého života.

V první kapitole kniha odpovídá na zásadní otázku: Co je to manipulace? Podle autorů manipulací rozumíme vědomé nebo i bezděčné (nevědomé) použití neférových způsobů chování, respektive jednání. K manipulaci může dojít jak během vyjednávání, informačního rozhovoru, porady, tak během přátelské diskuse. V závěru úvodní kapitoly se dozvíme šest pravidel, které jsou vitální pro zacházení s manipulací. Jedná se o to, aby člověk zůstal věcný, čestný, klidný a trpělivý, aby stále sledoval svůj cíl, soustředil s na konkrétní formy chování a budoval takzvané zlaté mosty. V neposlední řadě autoři zdůrazňují nutnost nejednat kauzálně, na základě podnětů protihráče, nýbrž aktivně, tedy vyvarovat se jakémusi podmíněnému reflexu a zachovat si nad rozhovorem kontrolu.

V druhé části publikace jsou vyobrazeny základní typické manipulační strategie. Na základě strategie blokády by rád manipulátor zamezil tomu, aby jeho partner dosáhl v rozhovoru svého cíle. Naproti tomu pomocí prosazovací strategie chce manipulátor zůstat součástí rozhovoru a všemi prostředky dosáhnout svého cíle. Sabotáž během rozhovoru je další popsanou strategií. Manipulátor zde chce nechat rozhovor vybuchnout, ale tak, aniž by za to převzal odpovědnost. Typickými způsoby jsou úmyslné neporozumění, provokace a urážení nebo praktikování nekooperativního chování. Výjimkou není ani lhaní. Poslední strategií je sabotáž po rozhovoru. Zde jde o to, že se protistrana během jednání chová naprosto kooperativně, avšak po rozhovoru dohody nedodržuje, vytváří překážky a intrikuje u ostatních.

Ve třetí části knihy jsou popsány elegantní způsoby obrany proti nekalé manipulaci, tedy jak se manipulaci bránit a jak komunikační techniky k tomu použít. Základem veškeré komunikace jsou dobře situované otázky a hlavně naslouchání. Otázky mohou být buď otevřené, které vyžadují delší odpověď a povzbuzují k přemýšlení o tématu nebo uzavřené otázky, které jsou dobré k získání potvrzení či souhlasu. Takové otázky zpravidla vyžadují pouze jednoslovnou odpověď nebo nějaké pojmenování. Čtenář se zde také dozví o umění naslouchat. Již od malička jsou všechny děti vedeny k tomu, aby co nejvíce mluvily a jsou za to chváleny. Ovšem naslouchání je stejně tak důležité a pro účinný rozhovor velmi nezbytné. Existují tři způsoby naslouchání: mlčenlivé, s projevy pozornosti a aktivní.

Poslední kapitola je nejrozsáhlejší a zabývá se argumentačními léčkami a falešnými argumenty. Existuje hned několik zcela obecných metod, jak se můžeme bránit argumentačním trikům a falešným argumentům. Všeobecně kniha doporučuje následující kroky: Rozpoznání taktiky a identifikování chyby, použití férových protiopatření. Co je ale takové „férové“ protiopatření? Opravdu mě zajímalo, jak reagovat, aby soupeř nebyl podrážděný. Inu, kniha radí jasně: přímo označit protivníkovu nekalou taktiku pravým jménem, správnou terminologií. Oponent je pak překvapen a se zděšením ustupuje od sporu. Obvykle pak už ani jednou svoji taktiku nepoužije. Další možností je podávání kritických dotazů, týkajících se manipulátorovi argumentace. Tyto kritické dotazy směřujeme na slabá místa soupeřovi argumentační léčky. Otázky pronesené v přátelském tónu představují obzvláště elegantní protiopatření.

Celá čtvrtá část je pak dále strukturována na necelých třicet subkapitol, každá z nich pak popíše nekalou taktiku a vysvětlí čtenářům, jak se v takovém případě zachovat a jak reagovat. U každé podkapitoly je také krásný příklad psaný kurzívou, z kterého je naprosto zřetelné, jak věci fungují. Jediné, co bych příkladům vytknul, je jejich až příliš velká nerealističnost a idyličnost – což je však na druhou stranu velké plus pro porozumění.

Nyní bych rád uvedl jeden z příkladů, který se týká taktiky falešné preciznosti (manipulátor používá statistická čísla, jejichž původ je však do jisté míry pochybný).
Konrád přikládá panu Matoušovi v přeneseném slova smyslu slova pistoli na hruď: „Pane Matouši, vy hovoříte o tom, že se obrátíte k soudu. Pravděpodobně vůbec nevíte, že v případech jako je ten váš, existuje jen desetiprocentní šance na úspěch. Když uvážíte námahu, starosti a peníze, které utratíte, než dostanete celou věc do konce, ptám se sám sebe, zda by nebylo lepší najít nějaké smírné řešení…“
V knížce je též nastíněn postup, jak se této nekalé taktice bránit. Autoři doporučují nalézt nedostatek výpovědi – zde tedy falešná statistická čísla (oněch deset procent) a směřovat svoje otázky na tato čísla. Jak k nim druhá strana přišla. Je též dobré správně pojmenovat strategii oponenta, tedy říci mu, že používá falešnou preciznost a jeho výpověď je naprosto, ale naprosto lichá.

Celá kniha se mi velice líbila, jelikož nebyla nijak dlouhá (někteří autoři se snaží okolo hlavních myšlenek nabalit balast, který vůbec není zajímavý) a vystihovala precizně fakta, která mě zaujala na zadní straně obalu, když jsem si knížku kupoval. Bohužel však nejsem stoprocentně přesvědčen o tom, že by se ze mě stal po přečtení této publikace měně manipulovatelný člověk. Zdá se, že nejlepším tréninkem je stále praxe. I když, kdo ví, možná podle knihy jednám v rámci podmíněných reflexů a ani si neuvědomuji, jak hodně mě autoři ovlivnili. Každopádně bych rád všem, kteří se o problematikou zajímají, chtěl knihu doporučit, četla se velice příjemně a čas sní utekl až nezdravě rychle.

O autorovi:
Michael Angel je spoluatorem kontroverzního blogu na adrese www.bylijsmezde.cz

Článek je převzat ze serveru www.volneclanky.cz .