Jdi na obsah Jdi na menu
 


Předmět, cíle, vývoj, odvětví, směry a přístupy v psychologii

1. 4. 2008
Název psychologie vznikl spojením dvou řeckých slov - psyché (duše) a logos (učení,nauka). Je to věda o psychice, o duševních jevech. V užším slova smyslu lze psychologii definovat jako vědu o lidském prožívání a chování.
 
Psychologii rozdělujeme na: 1) laickou - uvažování bez průpravy o sobě i ostatních lidech
                                                    2) narativní - uplatňována spisovateli v literárních dílech, poučuje o situacích a rozměrech duše, Dostojevskij - Zločin a trest, filmy (horory, akční), počítačové hry
                                                    3) vědeckou - odborná
                                                                  - vědecká psychologie se tímto předmětem zabývá soustavně, koncepčně a kriticky (nesmí podlehnout předsudkům,pravdivé poznání člověka,používá důkazy a argumenty)
                                                                  - vytváří a používá terminologii
                                                                  - rozvíjí své teorie
                                                                  - buduje systém metod a strategií
 
-psychické (duševní) jevy:
 
a) prožívání - vnitřní duševní život člověka (procesy,stavy a vlastnosti)
                    - to, co si člověk sám uvědomuje ze svého duševního života                                                                  
                    - ovlivňuje chování člověka                      
            -psychické procesy - poznávací (vnímání,myšlení a paměť),motivační
            -psychické stavy - emoce,aktivizace organismu
            -psychické vlastnosti
 
b) chování - souhrn vnějších projevů člověka, aktivity, které mohou být pozorovány jinou   
osobou nebo zachyceny měřícími přístroji                                                                             
                  - není možné bez prožívání
                  - z chování člověka usuzujeme na jeho prožívání a osobní vlastnosti
            -pod aktivitou jedince, označovanou jako jeho chování, rozumíme:
            1. reakce -n ejjednodušší,vrozené projevy chování,zahrnující nepodmíněné reflexy a instinkty (např.trhnutí rukou při popálení)
            2. odpovědi -z aložené na individuální zkušenosti (na vědomostech,návycích,zvycích)
            3. jednání - představují uvědoměle vykonávaná činnost,na níž se podílejí psychické funkce a vlastnosti osobnosti
            4. vnější výrazy -změny tváře (zčervenání, blednutí,mimika),vegetativní změny (zrychlení,zpomalení dechu,pulsu,pocení…),pantomimiku (gestikulace,ustrnutí při strachu…)
            5. řeč - její obsahovou i formální stránku (tzv.verbální chování)
   -spontánní ch. - vystupuje samočinně,bez vnějších podnětů (např.rozhodnutí vstát )
   -reaktivní ch. - v důsledku působení vnějšího podnětu (např.žák vstane na výzvu učitele)
   -operativní ch. - souhrn aktivity člověka při vykonávání úkolu (např.určování diagnózy)
 -rozlišujeme chování:1)expresivní - bezprostřední výraz prožívání (např.skákání radostí)
                                    2)adaptivní - je v rozporu se skutečným prožíváním
                                                        - přizpůsobeno okolnostem (např.potlačení smutku,hněvu)
 
-tzv.psychická regulace chování - chování se řídí jevy prožívání          
-chování je nejen výsledkem prožívání,ale i výsledkem nevědomých pohnutek (např.zapomenutých zážitků z dětství,potlačené touhy,přání,instinkt) = nevědomí
 
Úkolem psychologie je zkoumat zákonitosti a mechanismy vzniku,utváření a průběhu lidského prožívání a chování.Popisovat,třídit,vysvětlovat a dané poznatky využívat k utváření psychiky (osobnosti) člověka,ke zdokonalování lidské činnosti,k hlubšímu pochopení a zlepšení mezilidských vztahů.
 
-předmětem psychologie je všímání si psychických jevů člověka,charakteru,zájmu,
 temperamentu
 
Vývoj psychologie
-                    kořeny ve filozofii
-                    období předvědecké (filozofové a teologové, R.Descartes – vědomí) a období psychologie jako samostatné vědy
 
      1.   Téma duše
      - nauka o duši
      - antické Řecko – 2 principy: a) síla oživující tělo, b) podstata čl. dávající životu smysl
      - Platón – duše vězněna v těle, její pravý život až mimo něj
      - Aristoteles – „staň se čím jsi!“
      - Augustin – „Stal jsem se sám sobě otázkou.“ (Vyznání), „Chci poznat Boha a duši.“
      2. Téma vědomí
      - Descartes [Dekart] – přechod od duše k vědomým myšlenkovým pochodům, vědomí
      - Locke /lok/ - introspekce (zkoumání toho, co probíhá v mysli čili vědomí, „nic není v mysli (intelektu), co nebylo dříve ve smyslech.“
                                       
Psychologické směry
 
Ø      přírodovědně orientovaná psychologie
 
W.Wundt-  zveřejnil program vědecké psychologie
- spojuje darwinismus a pozitivizmus ve fyziologickou psychologii
  (která prosazuje experimentální přístup)
      - r.1879 zakládá první laboratoř experimentální psychologie
- zkoumá vnímání, myšlení odděleně X tvarová psychologie říká, že první,
                                                                  čeho bychom si měli všímat je
                                                                  celek, pak až jeho části)
 
Ø      psychofyzický paralelismus
- nechal se ovlivnit filozofií R. Descarta (1596-1650) a jeho
 dualismem (rozdíl mezi duchem a tělem)
- děje nervové a psychologické jsou rozdílné
 - potom se mělo za to, že mají úzkou souvislost ve vztahu interakce
    (psychologickou soustavu ovlivňují nervové děje)
 
Ø      behaviorismus
 
      - názory na lidské nitro jsou součástí širšího konceptu (jsou ovlivněné sociálními, kulturními a politickými skutečnostmi v Evropě a USA)
      - v USA se objevil nový psychologický směr – behaviorismus
      - z angl. „behave„ = chovat à věda o chování
- zde ještě odpadá prožívání, protože není zaznamenatelné, změřitelné
 přístroji
 
J.B. Watson (1878-1920) – zakladatel behaviorismu
- odmítl introspekci (= sebepozorování, zkoumání vlastních duševních
   stavů), co se odehrává v nás, není přístupné vědeckému zkoumání
- navazuje na evr.pozitivizmus a am. pragmatismus à zjednodušuje je
- snaží se vyhovět potřebám individuální společnosti
 
I. P. Pavlov (1849-1936) - ruský behaviorista
- experimentuje se zvířaty (psy)
 
 
behaviorismus - teorie S-R (stimul-reakce)
- značný optimismus behavioristické teorie
 - v případě, kdy nasadíme určité stimuly, dosáhneme i kýžené reakce
      à lze vylepšit duševno lepším chováním
 - postupně i do sociologie (aby svět byl rájem na zemi)
 - mechanistickým pojímáním člověka se raný behaviorismus přiblížil mechanistickým teoriím ze starších dob
 - pokus o využití v literatuře
- psycholog Skinner napsal knihu, kde se pokoušel teorii S-R aplikovat na
 své hrdiny à měli chudý život
 
teorie S-O-R (stimul-organismus-reakce)
 - organismus je zprostředkující proměnná
 - stimul je nezávislá proměnná
 - reakce je závislá proměnná
 - neobehavioristé zavádějí O à činí tak teorii bohatší, strukturovanější, bližší
                                                        dalším psychologickým směrům
 
E.C. Tolman
- naše chování (R) je závislé nejenom na S, ale že se lomí vnitřními
         podmínkami organismu (2 lidé na stejný S reagují rozdílně) 
      - O se stává kde co (city, pudové napětí, sociální zařazení, dědičné faktory...)
 
 
výrazné rysy behaviorismu:
      : bezbřehý, pedagogický optimismus
      : přesvědčení, že každé individuum je vychovatelné žádoucím způsobem
        (jen mu předestřít nejvhodnější stimuly)
      : je příliš naivní (psychologii pěstovat, abychom vychovali to, co si přejeme)
behaviorismus přispěl ke: zvědečtění psychologie
                                              : rozvoji experimentů (nalézat S)              
                                              : prohloubení poznatků o lidské duševno
- optimistický behaviorismus se odlišuje od evropské psychoanalýzy
 
Ø      psychoanalýza
 
- na prožívání individua behaviorismus rezignoval
- to, jaký budeme, určují dědičné faktory, které jsou fixovány před narozením
 - vnější skutečnosti pouze poskytují pole pro rozehrání daných faktorů
 
S. Freud (1859-1939) – zakladatel psychoanalýzy
 - chápe problematiku lidského duševna krajně deterministicky
 - vytváří model – determinace má 3 základní aspekty:
1. ekonomický
- Freud říká, že každý člověk disponuje určitým kvantem ps. energie, kterou
 investuje tak, že jeho určitými částmi obsahuje jednotlivé životní pochody
 a vazby vůčei objektům
- lidská psychika je tak uzavřeným energetickým systémem (lze uplatnit
 zákon o zachování energie)
- nejzákladnější energie m poskytuje libido (= sexuální pud už od
                                                                           kojeneckého věku)
- při životních situacích se projevují jisté funkce libidiozního charakteru
 (např. sací), které mají sexuální povahu
- libido se vyvíjí, má 3 základní periody:
 : autoerotická - libido je fixováno na různé části vlastního těla
 : narcistická - na celé vlastní osobě
 : heterosexuální - objektem se stává jiná osoba
                             - výběr této osoby je incestní
                               (oidipovský komplex = nevědomý erotický vztah
                                 k rodičům opačného pohlaví provázený opět
                                 nevědomou nenávistí k rodičům stejného pohlaví)
2. dynamický
- energie je schopna se proměňovat 
- libido lze měnit z aktivní formy ve formu pasivní, pudové tendence mohou
 být zatlačovány do nevědomí à civilizovaný člověk trpí neurózami
- teorie sublimace
 - dogmatická (ostře formulovaná teorie)
 - veškerá lidská aktivita je výrazem pudových nevědomých sil
 - tyto pudy jsou schopny transformace, přeměnit v činnost, která narozdíl
    od jejich přímého vybití je společensky akceptovatelná, vítaná a žádoucí
    (činnost společností akceptovatelná vede ke vzniku např. náboženství,
      filozofie...)
 - Freud vysvětluje vše pomocí teorie sublimace
    - X vždy ale nemusí jít jen o lásku, sexuální záležitosti
3. strukturální
- vytváří utopický obraz duševna, které se rozpadá do 3 sfér:
 : ID - je základní
         - rezervoár veškerých sil, oblastí přání
         - řídí se principem slasti
         - obměňovat, transformovat, nikdy ne ničit
         - účelem ve struktuře lidské psýché – snaží se ji ubránit od...
         - prostřednictvím primárního procesu (vybití pudů)
 : ego - je charakterizováno vědomými procesy (myšlení, paměť, učení)
           - povrchová část ID
             - důsledek zkušeností individua ve společnosti
             - neřídí se principem slastiàprincipem reality
             - odnímá energii ID prostřednictvím sekundárních procesů
             - Freud říká, že náš boj s pudy je marný, protože principem reality řídící
               se ego, nemá vlastní energii
        : superego = nadjá
                         - já je vystaveno stálému diktátu superega
                         - superego je oblast vědomí, které se vytváří v dospívání
                           procesem identifikace s rodiči, nejsilnějšími vlivy
                         - je diktátorem, znemožňuje, abychom se chovali přirozeněà
                           à psychické strádání
- všechny naše neurózy jsou zapříčiněny sexuálními problémy
- významný vliv podvědomí na chování člověka
 
Ø      tvarová psychologie
 
- typické odmítnutí Wundtovy tendence zkoumat procesy odděleně
- celek je více než součet částí
- celek představuje jinou, vyšší kvalitu
- problematika vnímání à na obraze vidíme krajinu celou a ne změť čar,
                                               slyšíme melodii, ne jednotlivé tóny
 
Ø      kognitivní psychologie
 
- „kognos„ = poznávat
- moderní směr
- subjektivní představa individua o objektivním světě
- subjektivní představa je podstatnější než sám objektivní svět
 
Ø      humanistická psychologie
 
- současný směr
- spjatá ve svých počátcích s Am. A. Maslowem (1908-1970)
- podstatnou tendencí je odmítnutí behavioristický reduktivismus lidského psychična
- inspirování existencionalismem
      à návrat k nejpodstatnějším problémům (Camus, Jasper)
- psychologové by měli být v první řadě lidé a teprve v druhé řadě vědci
 
Ø      transpersonální psychologie
 
- čerpá z humanistické psychologie
- těžiště ve výzkumu rozšířeného vědomí
- halucinogeny – jak působí na naší psýché,
šamanismus,
východní myšlenkové směry – zenbudhismus
New Age
- jejím přínosem je, že je pokusem o spiritualizaci konzumní společnosti
(X šarlatánství)
Systém psychologických věd
Systém psychologických věd se člení do tří skupin:
A) základní psychologické vědy (disciplíny) - teoretické
B) speciální psychologické vědy - zaměřují se na konkrétní obory lidské psychiky 
C) užité (aplikované) psychologické vědy                  
                    
A) Základní psychologické disciplíny - obory, jejichž poznatky mají nejobecnější ráz a vystihují psych.jevy z nejzákladnějších hledisek.
 
Obecná psychologie zpracovává základní teoretické otázky a podává celkový psychologický obraz o člověku.K tomuto účelu jinak uskutečňuje vlastní výzkum,jednak zobecňuje poznatky ze všech ostatních psychologických věd.
 
S obecnou psychologií těsně souvisejí dějiny psychologie (zkoumají vývoj psychologického myšlení od nejstarších dob) a psychologická metodologie (řeší problémy,které úzce souvisejí s pochopením metodologických přístupů nebo výzkumných projektů,teorií apod. a jejich užití v psychologii).
 
Psychologie osobnosti zkoumá strukturu,dynamiku a vývoj osobnosti.
 
- ontogenetická (vývojová) psychologie studuje psychické zákonitosti sociální podmíněnosti (determinace) psychiky.Zkoumá formující vliv společenských činitelů na utváření psychiky,zákonitosti vývoje duševního života od narození do smrti.
 
- fyziologická psychologie (psychofyziologie) zkoumá biologicko-fyziologickou determinaci        (podmíněnost,závislost) psych.jevů (např.činnost N.S).
 
- sociální psychologie zkoumá sociální (společenskou) determinaci psych.jevů,vliv společnosti na utváření psych.člověka
 
- psychopatologie zkoumá psychické poruchy,jejich druhy,vznik a vývoj.
                               
 
B) Speciální psychologické disciplíny - zkoumají uplatňování psychologických zákonitostí v určitých vymezených oblastech společenské praxe.
 
Zoopsychologie zkoumá psychiku živočichů na různých stupních vývoje,od prvoků až po      lidoopi.Na zvířatech studují i takové problémy,které na lidech z humánních důvodů studovat nelze.Poskytuje materiál pro srovnávací (komparativní) psychologii,která srovnává psychiku zvířat a lidí.
 
Diferenciační psychologie studuje především rozložení a rozdíly mezi měřitelnými psychologickými jevy (schopnostmi,vlastnostmi),dále interindividuální rozdíly (např.mezi pohlavím,různými společenskými skupinami apod.).
 
Psycholingvistika je psychologie řeči,studuje vzájemné vztahy mezi myšlením a řečí.
 
Psychofyzika zkoumá vztahy mezi fyzikálními vlastnostmi podnětů a jejich počitkovými a vjemovými kvalitami.
 
Biopsychologie shromažďuje poznatky o biologickofyziologické determinaci psychiky.
 
Farmakopsychologie sleduje účinky chemických látek,léků,drog atd. na psychiku.
 
Psychometrie se orientuje na konstrukci testů.
 
C) Aplikované psychologické disciplíny - obory zkoumající konkrétní oblast lidské činnosti
 
Pedagogická psychologie sleduje člověka v podmínkách výchovy,zkoumá psychologické základy,činitele a zákonitosti výchovy,vyučování a vzdělání.Zaměřuje se i na osobnost a činnost učitele a na psychologickou analýzu výchovně vzdělávacích cílů a prostředků.
 
Zdravotnická (klinická) psychologie se zaměřuje na poznávání a diagnostiku psychických poruch a defektů z poruch.Kliničtí psychologové spolupracují s lékaři při určování, předcházení a léčení psychických chorob a poruch.Sledují postoje pacientů k chorobám, vztahy mezi pacienty a lékaři apod.
 
Psychologie práce (průmyslová psychologie) studuje psychologické aspekty (např.vliv pracovního prostředí na pracovní výkon,vnitropodnikové posuzování a rozmisťování pracovníků,otázky bezpečnosti práce,mezilidské vztahy na pracovišti apod.).
 
Poradenská psychologie má pomáhat jedinci efektivněji se orientovat ve stále složitějším životě,vycházet z lepšího poznání sebe sama a tak optimalizovat rozvoj lidské osobnosti.Zabývá se školským,výchovným,profesionálním,předmanželským a manželským poradenstvím.
 
Soudní (forenzní) psychologie uplatňuje se v soudní praxi (např.zjišťování psych.vlastností delikventů,při vyšetřován a posuzování výpovědí svědků apod.).
 
Inženýrská psychologie se zabývá konstrukcí strojů a strojních zařízeních ve vztahu k psychickému založení člověka,který má stroj obsluhovat.
 
 
Existuje ještě řada jiných psychologických disciplín,např.psychologie sportu,psychologie dopravy,psychologie trhu a dopravy,vojenská psychologie,psychologie řízení,psychologie umění,ekologická psychologie atd.
 
Teoretické přístupy v psychologii
1.                 Biologický = souvislost mezi biolog.procesy, chováním a prožíváním
2.                 Behaviorální = vylučuje sledování vnitřních vztahů, omezuje s na projevy pozorovatelného chování, J.B.Watson
3.                 Evoluční = zakladatel O.E.Wilson, vysvětluje jednotlivé rysy psychiky coby adaptace v evolučně biologickém smyslu slova. Jde tedy o produkty přírodního či pohlavního výběru. Cílem evoluční psychologie je dosáhnout v oboru psychologie uvažování typického pro přírodní vědy., přírodní výběr (např.partnera)
4.                 Fenomenologický = subjektivní zkušenost, zajímá se o vnitřní zážitky, základní motivace čl. – vnitřní rozvoj a seberealizace, často řazena k humanistické psych., Frankl, May
5.                 Kognitivní = a) popis a výklad psych.procesů (vnímání, paměť, rozhodování, řešení problémů, cíle, plány, očekávání jedince           b) zdůrazňuje roli myšlení, předchozích znalostí a zkušeností, v klinice změna myšlení jako předpoklad změny chování
6.                 Korektní = záměrné a cílené úsilí o pozitivní změny v jednání zúčastněných osob např.psychiatrických pacientů a osob s poruchami chování
7.                 Mezioborový = propojení přístupů a poznatků různých věd
8.                 Psychoanalytický = biolog.pudů a asociační psych., moc nevědomí a vliv pudů zejm. sexuálního a agresivního na čl.
9.                 Psychodynamický = a)Freud –pudy a emoce
                                          b) Bettelheim – artistických dětí, psychopatologie rodičů – jiné prostředí
9.   Sociální = vliv soc.faktorů na psychiku )soc.interakce, postoje, role, skupiny)
10. Vědecký = shromažďování údajůZdroj:
 
Shrnutí:
Psychologie je obor zabývající se zkoumáním duševních jevů a zákonitostmi jejich fungování, resp. rozvoje. Osobnost představuje integrovaný komplex psych.fcí, kt.je indiv.specif. a relativně stálý. Její rozvoj probíhá v interakci s prostředím, v němž žije, jako výsledek vzájemného působení dědičnosti a prostředí, tj.zrání a učení. Někt.směry přeceňovaly jeden z těchto faktorů, behaviorismus kladl důraz na učení, nativistické teorie jako klasická psychoanalýza zdůrazňovaly vrozené dispozice. Humanistická psych. považuje za nejvýznam.vrozený předpoklad k pozitivnímu seberozvoji, ale nepopírá ani vliv společnosti.
 
 
 
 
VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum 2004, s. 9-23. ISBN: 80-246-0841-3.
PLHÁKOVÁ, A. Přehled dějin psychologie. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000. ISBN: 8024401614.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

goood!!

(katka, 15. 11. 2008 9:45)

ahojky ted máme ve druháku psychologii a mas fakt skvely stránky =o))