Předmět, cíle, vývoj, odvětví, směry a přístupy v psychologii
1. 4. 2008
Název psychologie vznikl spojením dvou řeckých slov - psyché (duše) a logos (učení,nauka). Je to věda o psychice, o duševních jevech. V užším slova smyslu lze psychologii definovat jako vědu o lidském prožívání a chování.
Psychologii rozdělujeme na: 1) laickou - uvažování bez průpravy o sobě i ostatních lidech
2) narativní - uplatňována spisovateli v literárních dílech, poučuje o situacích a rozměrech duše, Dostojevskij - Zločin a trest, filmy (horory, akční), počítačové hry
3) vědeckou - odborná
- vědecká psychologie se tímto předmětem zabývá soustavně, koncepčně a kriticky (nesmí podlehnout předsudkům,pravdivé poznání člověka,používá důkazy a argumenty)
- vytváří a používá terminologii
- rozvíjí své teorie
- buduje systém metod a strategií
-psychické (duševní) jevy:
a) prožívání - vnitřní duševní život člověka (procesy,stavy a vlastnosti)
- to, co si člověk sám uvědomuje ze svého duševního života
- ovlivňuje chování člověka
-psychické procesy - poznávací (vnímání,myšlení a paměť),motivační
-psychické stavy - emoce,aktivizace organismu
-psychické vlastnosti
b) chování - souhrn vnějších projevů člověka, aktivity, které mohou být pozorovány jinou
osobou nebo zachyceny měřícími přístroji
- není možné bez prožívání
- z chování člověka usuzujeme na jeho prožívání a osobní vlastnosti
-pod aktivitou jedince, označovanou jako jeho chování, rozumíme:
1. reakce -n ejjednodušší,vrozené projevy chování,zahrnující nepodmíněné reflexy a instinkty (např.trhnutí rukou při popálení)
2. odpovědi -z aložené na individuální zkušenosti (na vědomostech,návycích,zvycích)
3. jednání - představují uvědoměle vykonávaná činnost,na níž se podílejí psychické funkce a vlastnosti osobnosti
4. vnější výrazy -změny tváře (zčervenání, blednutí,mimika),vegetativní změny (zrychlení,zpomalení dechu,pulsu,pocení…),pantomimiku (gestikulace,ustrnutí při strachu…)
5. řeč - její obsahovou i formální stránku (tzv.verbální chování)
-spontánní ch. - vystupuje samočinně,bez vnějších podnětů (např.rozhodnutí vstát )
-reaktivní ch. - v důsledku působení vnějšího podnětu (např.žák vstane na výzvu učitele)
-operativní ch. - souhrn aktivity člověka při vykonávání úkolu (např.určování diagnózy)
-rozlišujeme chování:1)expresivní - bezprostřední výraz prožívání (např.skákání radostí)
2)adaptivní - je v rozporu se skutečným prožíváním
- přizpůsobeno okolnostem (např.potlačení smutku,hněvu)
-tzv.psychická regulace chování - chování se řídí jevy prožívání
-chování je nejen výsledkem prožívání,ale i výsledkem nevědomých pohnutek (např.zapomenutých zážitků z dětství,potlačené touhy,přání,instinkt) = nevědomí
Úkolem psychologie je zkoumat zákonitosti a mechanismy vzniku,utváření a průběhu lidského prožívání a chování.Popisovat,třídit,vysvětlovat a dané poznatky využívat k utváření psychiky (osobnosti) člověka,ke zdokonalování lidské činnosti,k hlubšímu pochopení a zlepšení mezilidských vztahů.
-předmětem psychologie je všímání si psychických jevů člověka,charakteru,zájmu,
temperamentu
Vývoj psychologie
- kořeny ve filozofii
- období předvědecké (filozofové a teologové, R.Descartes – vědomí) a období psychologie jako samostatné vědy
1. Téma duše
- nauka o duši
- antické Řecko – 2 principy: a) síla oživující tělo, b) podstata čl. dávající životu smysl
- Platón – duše vězněna v těle, její pravý život až mimo něj
- Aristoteles – „staň se čím jsi!“
- Augustin – „Stal jsem se sám sobě otázkou.“ (Vyznání), „Chci poznat Boha a duši.“
2. Téma vědomí
- Descartes [Dekart] – přechod od duše k vědomým myšlenkovým pochodům, vědomí
- Locke /lok/ - introspekce (zkoumání toho, co probíhá v mysli čili vědomí, „nic není v mysli (intelektu), co nebylo dříve ve smyslech.“
Psychologické směry
Ø přírodovědně orientovaná psychologie
W.Wundt- zveřejnil program vědecké psychologie
- spojuje darwinismus a pozitivizmus ve fyziologickou psychologii
(která prosazuje experimentální přístup)
- r.1879 zakládá první laboratoř experimentální psychologie
- zkoumá vnímání, myšlení odděleně X tvarová psychologie říká, že první,
čeho bychom si měli všímat je
celek, pak až jeho části)
Ø psychofyzický paralelismus
- nechal se ovlivnit filozofií R. Descarta (1596-1650) a jeho
dualismem (rozdíl mezi duchem a tělem)
- děje nervové a psychologické jsou rozdílné
- potom se mělo za to, že mají úzkou souvislost ve vztahu interakce
(psychologickou soustavu ovlivňují nervové děje)
Ø behaviorismus
- názory na lidské nitro jsou součástí širšího konceptu (jsou ovlivněné sociálními, kulturními a politickými skutečnostmi v Evropě a USA)
- v USA se objevil nový psychologický směr – behaviorismus
- z angl. „behave„ = chovat à věda o chování
- zde ještě odpadá prožívání, protože není zaznamenatelné, změřitelné
přístroji
J.B. Watson (1878-1920) – zakladatel behaviorismu
- odmítl introspekci (= sebepozorování, zkoumání vlastních duševních
stavů), co se odehrává v nás, není přístupné vědeckému zkoumání
- navazuje na evr.pozitivizmus a am. pragmatismus à zjednodušuje je
- snaží se vyhovět potřebám individuální společnosti
I. P. Pavlov (1849-1936) - ruský behaviorista
- experimentuje se zvířaty (psy)
behaviorismus - teorie S-R (stimul-reakce)
- značný optimismus behavioristické teorie
- v případě, kdy nasadíme určité stimuly, dosáhneme i kýžené reakce
à lze vylepšit duševno lepším chováním
- postupně i do sociologie (aby svět byl rájem na zemi)
- mechanistickým pojímáním člověka se raný behaviorismus přiblížil mechanistickým teoriím ze starších dob
- pokus o využití v literatuře
- psycholog Skinner napsal knihu, kde se pokoušel teorii S-R aplikovat na
své hrdiny à měli chudý život
teorie S-O-R (stimul-organismus-reakce)
- organismus je zprostředkující proměnná
- stimul je nezávislá proměnná
- reakce je závislá proměnná
- neobehavioristé zavádějí O à činí tak teorii bohatší, strukturovanější, bližší
dalším psychologickým směrům
E.C. Tolman
- naše chování (R) je závislé nejenom na S, ale že se lomí vnitřními
podmínkami organismu (2 lidé na stejný S reagují rozdílně)
- O se stává kde co (city, pudové napětí, sociální zařazení, dědičné faktory...)
výrazné rysy behaviorismu:
: bezbřehý, pedagogický optimismus
: přesvědčení, že každé individuum je vychovatelné žádoucím způsobem
(jen mu předestřít nejvhodnější stimuly)
: je příliš naivní (psychologii pěstovat, abychom vychovali to, co si přejeme)
behaviorismus přispěl ke: zvědečtění psychologie
: rozvoji experimentů (nalézat S)
: prohloubení poznatků o lidské duševno
- optimistický behaviorismus se odlišuje od evropské psychoanalýzy
Ø psychoanalýza
- na prožívání individua behaviorismus rezignoval
- to, jaký budeme, určují dědičné faktory, které jsou fixovány před narozením
- vnější skutečnosti pouze poskytují pole pro rozehrání daných faktorů
S. Freud (1859-1939) – zakladatel psychoanalýzy
- chápe problematiku lidského duševna krajně deterministicky
- vytváří model – determinace má 3 základní aspekty:
1. ekonomický
- Freud říká, že každý člověk disponuje určitým kvantem ps. energie, kterou
investuje tak, že jeho určitými částmi obsahuje jednotlivé životní pochody
a vazby vůčei objektům
- lidská psychika je tak uzavřeným energetickým systémem (lze uplatnit
zákon o zachování energie)
- nejzákladnější energie m poskytuje libido (= sexuální pud už od
kojeneckého věku)
- při životních situacích se projevují jisté funkce libidiozního charakteru
(např. sací), které mají sexuální povahu
- libido se vyvíjí, má 3 základní periody:
: autoerotická - libido je fixováno na různé části vlastního těla
: narcistická - na celé vlastní osobě
: heterosexuální - objektem se stává jiná osoba
- výběr této osoby je incestní
(oidipovský komplex = nevědomý erotický vztah
k rodičům opačného pohlaví provázený opět
nevědomou nenávistí k rodičům stejného pohlaví)
2. dynamický
- energie je schopna se proměňovat
- libido lze měnit z aktivní formy ve formu pasivní, pudové tendence mohou
být zatlačovány do nevědomí à civilizovaný člověk trpí neurózami
- teorie sublimace
- dogmatická (ostře formulovaná teorie)
- veškerá lidská aktivita je výrazem pudových nevědomých sil
- tyto pudy jsou schopny transformace, přeměnit v činnost, která narozdíl
od jejich přímého vybití je společensky akceptovatelná, vítaná a žádoucí
(činnost společností akceptovatelná vede ke vzniku např. náboženství,
filozofie...)
- Freud vysvětluje vše pomocí teorie sublimace
- X vždy ale nemusí jít jen o lásku, sexuální záležitosti
3. strukturální
- vytváří utopický obraz duševna, které se rozpadá do 3 sfér:
: ID - je základní
- rezervoár veškerých sil, oblastí přání
- řídí se principem slasti
- obměňovat, transformovat, nikdy ne ničit
- účelem ve struktuře lidské psýché – snaží se ji ubránit od...
- prostřednictvím primárního procesu (vybití pudů)
: ego - je charakterizováno vědomými procesy (myšlení, paměť, učení)
- povrchová část ID
- důsledek zkušeností individua ve společnosti
- neřídí se principem slastiàprincipem reality
- odnímá energii ID prostřednictvím sekundárních procesů
- Freud říká, že náš boj s pudy je marný, protože principem reality řídící
se ego, nemá vlastní energii
: superego = nadjá
- já je vystaveno stálému diktátu superega
- superego je oblast vědomí, které se vytváří v dospívání
procesem identifikace s rodiči, nejsilnějšími vlivy
- je diktátorem, znemožňuje, abychom se chovali přirozeněà
à psychické strádání
- všechny naše neurózy jsou zapříčiněny sexuálními problémy
- významný vliv podvědomí na chování člověka
Ø tvarová psychologie
- typické odmítnutí Wundtovy tendence zkoumat procesy odděleně
- celek je více než součet částí
- celek představuje jinou, vyšší kvalitu
- problematika vnímání à na obraze vidíme krajinu celou a ne změť čar,
slyšíme melodii, ne jednotlivé tóny
Ø kognitivní psychologie
- „kognos„ = poznávat
- moderní směr
- subjektivní představa individua o objektivním světě
- subjektivní představa je podstatnější než sám objektivní svět
Ø humanistická psychologie
- současný směr
- spjatá ve svých počátcích s Am. A. Maslowem (1908-1970)
- podstatnou tendencí je odmítnutí behavioristický reduktivismus lidského psychična
- inspirování existencionalismem
à návrat k nejpodstatnějším problémům (Camus, Jasper)
- psychologové by měli být v první řadě lidé a teprve v druhé řadě vědci
Ø transpersonální psychologie
- čerpá z humanistické psychologie
- těžiště ve výzkumu rozšířeného vědomí
- halucinogeny – jak působí na naší psýché,
šamanismus,
východní myšlenkové směry – zenbudhismus
New Age
- jejím přínosem je, že je pokusem o spiritualizaci konzumní společnosti
(X šarlatánství)
Systém psychologických věd
Systém psychologických věd se člení do tří skupin:
A) základní psychologické vědy (disciplíny) - teoretické
B) speciální psychologické vědy - zaměřují se na konkrétní obory lidské psychiky
C) užité (aplikované) psychologické vědy
A) Základní psychologické disciplíny - obory, jejichž poznatky mají nejobecnější ráz a vystihují psych.jevy z nejzákladnějších hledisek.
Obecná psychologie zpracovává základní teoretické otázky a podává celkový psychologický obraz o člověku.K tomuto účelu jinak uskutečňuje vlastní výzkum,jednak zobecňuje poznatky ze všech ostatních psychologických věd.
S obecnou psychologií těsně souvisejí dějiny psychologie (zkoumají vývoj psychologického myšlení od nejstarších dob) a psychologická metodologie (řeší problémy,které úzce souvisejí s pochopením metodologických přístupů nebo výzkumných projektů,teorií apod. a jejich užití v psychologii).
Psychologie osobnosti zkoumá strukturu,dynamiku a vývoj osobnosti.
- ontogenetická (vývojová) psychologie studuje psychické zákonitosti sociální podmíněnosti (determinace) psychiky.Zkoumá formující vliv společenských činitelů na utváření psychiky,zákonitosti vývoje duševního života od narození do smrti.
- fyziologická psychologie (psychofyziologie) zkoumá biologicko-fyziologickou determinaci (podmíněnost,závislost) psych.jevů (např.činnost N.S).
- sociální psychologie zkoumá sociální (společenskou) determinaci psych.jevů,vliv společnosti na utváření psych.člověka
- psychopatologie zkoumá psychické poruchy,jejich druhy,vznik a vývoj.
B) Speciální psychologické disciplíny - zkoumají uplatňování psychologických zákonitostí v určitých vymezených oblastech společenské praxe.
Zoopsychologie zkoumá psychiku živočichů na různých stupních vývoje,od prvoků až po lidoopi.Na zvířatech studují i takové problémy,které na lidech z humánních důvodů studovat nelze.Poskytuje materiál pro srovnávací (komparativní) psychologii,která srovnává psychiku zvířat a lidí.
Diferenciační psychologie studuje především rozložení a rozdíly mezi měřitelnými psychologickými jevy (schopnostmi,vlastnostmi),dále interindividuální rozdíly (např.mezi pohlavím,různými společenskými skupinami apod.).
Psycholingvistika je psychologie řeči,studuje vzájemné vztahy mezi myšlením a řečí.
Psychofyzika zkoumá vztahy mezi fyzikálními vlastnostmi podnětů a jejich počitkovými a vjemovými kvalitami.
Biopsychologie shromažďuje poznatky o biologickofyziologické determinaci psychiky.
Farmakopsychologie sleduje účinky chemických látek,léků,drog atd. na psychiku.
Psychometrie se orientuje na konstrukci testů.
C) Aplikované psychologické disciplíny - obory zkoumající konkrétní oblast lidské činnosti
Pedagogická psychologie sleduje člověka v podmínkách výchovy,zkoumá psychologické základy,činitele a zákonitosti výchovy,vyučování a vzdělání.Zaměřuje se i na osobnost a činnost učitele a na psychologickou analýzu výchovně vzdělávacích cílů a prostředků.
Zdravotnická (klinická) psychologie se zaměřuje na poznávání a diagnostiku psychických poruch a defektů z poruch.Kliničtí psychologové spolupracují s lékaři při určování, předcházení a léčení psychických chorob a poruch.Sledují postoje pacientů k chorobám, vztahy mezi pacienty a lékaři apod.
Psychologie práce (průmyslová psychologie) studuje psychologické aspekty (např.vliv pracovního prostředí na pracovní výkon,vnitropodnikové posuzování a rozmisťování pracovníků,otázky bezpečnosti práce,mezilidské vztahy na pracovišti apod.).
Poradenská psychologie má pomáhat jedinci efektivněji se orientovat ve stále složitějším životě,vycházet z lepšího poznání sebe sama a tak optimalizovat rozvoj lidské osobnosti.Zabývá se školským,výchovným,profesionálním,předmanželským a manželským poradenstvím.
Soudní (forenzní) psychologie uplatňuje se v soudní praxi (např.zjišťování psych.vlastností delikventů,při vyšetřován a posuzování výpovědí svědků apod.).
Inženýrská psychologie se zabývá konstrukcí strojů a strojních zařízeních ve vztahu k psychickému založení člověka,který má stroj obsluhovat.
Existuje ještě řada jiných psychologických disciplín,např.psychologie sportu,psychologie dopravy,psychologie trhu a dopravy,vojenská psychologie,psychologie řízení,psychologie umění,ekologická psychologie atd.
Teoretické přístupy v psychologii
1. Biologický = souvislost mezi biolog.procesy, chováním a prožíváním
2. Behaviorální = vylučuje sledování vnitřních vztahů, omezuje s na projevy pozorovatelného chování, J.B.Watson
3. Evoluční = zakladatel O.E.Wilson, vysvětluje jednotlivé rysy psychiky coby adaptace v evolučně biologickém smyslu slova. Jde tedy o produkty přírodního či pohlavního výběru. Cílem evoluční psychologie je dosáhnout v oboru psychologie uvažování typického pro přírodní vědy., přírodní výběr (např.partnera)
4. Fenomenologický = subjektivní zkušenost, zajímá se o vnitřní zážitky, základní motivace čl. – vnitřní rozvoj a seberealizace, často řazena k humanistické psych., Frankl, May
5. Kognitivní = a) popis a výklad psych.procesů (vnímání, paměť, rozhodování, řešení problémů, cíle, plány, očekávání jedince b) zdůrazňuje roli myšlení, předchozích znalostí a zkušeností, v klinice změna myšlení jako předpoklad změny chování
6. Korektní = záměrné a cílené úsilí o pozitivní změny v jednání zúčastněných osob např.psychiatrických pacientů a osob s poruchami chování
7. Mezioborový = propojení přístupů a poznatků různých věd
8. Psychoanalytický = biolog.pudů a asociační psych., moc nevědomí a vliv pudů zejm. sexuálního a agresivního na čl.
9. Psychodynamický = a)Freud –pudy a emoce
b) Bettelheim – artistických dětí, psychopatologie rodičů – jiné prostředí
9. Sociální = vliv soc.faktorů na psychiku )soc.interakce, postoje, role, skupiny)
10. Vědecký = shromažďování údajůZdroj:
Shrnutí:
Psychologie je obor zabývající se zkoumáním duševních jevů a zákonitostmi jejich fungování, resp. rozvoje. Osobnost představuje integrovaný komplex psych.fcí, kt.je indiv.specif. a relativně stálý. Její rozvoj probíhá v interakci s prostředím, v němž žije, jako výsledek vzájemného působení dědičnosti a prostředí, tj.zrání a učení. Někt.směry přeceňovaly jeden z těchto faktorů, behaviorismus kladl důraz na učení, nativistické teorie jako klasická psychoanalýza zdůrazňovaly vrozené dispozice. Humanistická psych. považuje za nejvýznam.vrozený předpoklad k pozitivnímu seberozvoji, ale nepopírá ani vliv společnosti.
VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum 2004, s. 9-23. ISBN: 80-246-0841-3.
PLHÁKOVÁ, A. Přehled dějin psychologie. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000. ISBN: 8024401614.
Komentáře
Přehled komentářů
ahojky ted máme ve druháku psychologii a mas fakt skvely stránky =o))
goood!!
(katka, 15. 11. 2008 9:45)